Způsoby chování sklípkanů

Jed sklípkanů není určený lidem, ale především živočichům a slouží k usmrcení nebo paralyzování kořisti. U jednotlivých rodů sklípkanů se jed liší složením a především účinkem. Dosud však nebyl zaznamenám případ, kdy by pokousání sklípkanem skončilo úmrtím člověka. Pokud je člověk pokousán, hrozí spíše otrava krve díky hluboké ráně a následné infekci, která se přenáší chelicerami (klepítky). Kousnutí je velice bolestivé a u alergiků nebo nějak oslabených lidí může vyvolat alergickou reakci.

OBRANA

Obranné postavení s jedovatým kousnutím

- toto postavení pavouk zaujme tehdy, když se cítí být ohrožen a zahnán do úzkých. Pavouk roztáhne daleko od sebe chelicery (klepítka) a vzpřímí současně první polovinu těla. Pokud nebezpečí trvá nadále, tak se sklípkan bleskurychle vrhne předohrudí, zdviženýma nohama a makadly ve směru útočníka. Také se může stát, že sklípkan místo kousnutí jen silně udeří do útočníka.

Grammostola rosea při obranné postavení

Uvolňování žahavých chloupků

- tento způsob obrany ovládají většinou sklípkani z Ameriky. Toto vyčesávání spočívá ve tření končetin o zadeček, což uvolňuje veliké množství jemných chloupků do okolí. Pro jejich minimální hmotnost se dokážou dlouhou dobu vznášet ve vzduchu. Při kontaktu se zabodávají do kůže a sliznic, kde způsobí velmi nepříjemné svědění a záněty. Nebezpečí hrozí především alergikům. Literatura uvádí jeden případ, kdy došlo k oslepnutí člověka po zásahu do oka těmito chloupky. Sklípkani, kteří častěji vyčesávají se vlivem tření o zadeček (abdomen) vytvoří lysinka. Tato lysinka se ovšem po svleku zcela obnoví.

Ostřikování výkaly

- pavouk nadzvedne zadeček, zamíří a ostříkne útočníka proudem trusu. Ovšem tato obrana je viděna jen zřídka, především při fyzické kontaktu se sklípkanem.

 SVLÉKÁNÍ KUTIKULY

Jako i jiní členovci mají pavouci vnější kostru, která jim brání v růstu a musí se čas od času svlékat. Zbavují se tak při svlékaní své "staré kůže". Sklípkan je po svleku velice zranitelný, proto s ním nijak minimálně 3 dny nemanipulujeme.

Jak poznáme, že se sklípkan bude svlékat?

Již zmiňovaná lysinka na zadečku, která se vytvoří po vyčesávání žahavých chloupků ze zadečku má narůžovělou barvu. Před svlékaním tato lysinka ztmavne s těsně před svlekem je úplně černá. Ovšem všichni naši chovanci nepoužívají jako obranu vyčesávaní, proto jim lysinka schází. Proto jako další znamení, že se nám pavouk bude svlékat je, že přestane přijímat předkládanou potravu. Ovšem to když pavouk nechce předkládanou potravu ještě neznamená, že se musí svlékat. Může jít někdy i o několika měsíční půst kdy pavouk vůbec nechce přijímat potravu.

Dalším průvodním znakem přípravy ke svleku je, že se sklípkan otočí na záda do pavučinového lůžka, které si předem připraví. Jakmile toto zpozorujeme, nesmíme se sklípkanem nijak manipulovat a nějak ho vyrušovat. Můžeme se totiž domnívat, že náš chovanec umírá, ovšem toto je základní chyba, kdy se bojíme o život pavouka a manipulujeme s ním. To může vést i ke smrti! Musíme v tomto okamžiku odstranit veškerou živou potravu, která je v teráriu. Živá potrava by mohla bezmocného pavouka usmrtit. Po svleku se tělo postupně zpevňuje, vybarvuje se a tmavne. Chelicery (klepítka) jsou po svleku bílé, ale po čase zčernají a ztvrdnou.

Po svleku můžeme pozorovat regenerační schopnosti sklípkanů. Lysinka na zadečku je opět pokrytá chloupkama, chybějící končetina se zregenerovala, někdy neúplně, ale po dalším svleku je k nerozeznání od druhé.

Celý proces svlékaní může trvat i několik hodin, proto zdůrazňuji pavouka nijak nevyrušovat!

Poecilotheria rufilata před svlékáním

Mladí pavouci se svlékají zhruba každé 2 až 4 týdny. S postupujícím věkem se prodlužuje jejich interval svlékání na 2 až 3 měsíce. Záleží ovšem na podmínkách (teplota, vlhkost, krmení).

Samci se svlékají jen do doby dosažení pohlavní zralosti. Jejich poslední svlékání je tzv. "svlékání pohlavní zralosti".

Samičky podstupují tuto proceduru nadále 1-2x ročně, přičemž intervaly mezi svleky se prodlužují.